Podle našich i zahraničních výzkumů patří poruchy sexuální vzrušivosti k těm nejčastějším. Mohou být generalizované, což znamená, že člověk nedosahuje adekvátního sexuálního vzrušení fantazijně, masturbačně ani při partnerských sexuálních aktivitách, anebo, a to je častější, mohou být selektivní - spojené například s určitým partnerem či partnerkou nebo s určitou sexuální aktivitou.
Nedostatečné sexuální vzrušení u mužů vede k poruchám erekce nebo k poruchám dosahování orgasmu i v případě zachovalé erektilní funkce, u žen vede k poruchám zvlhčení pochvy nebo k poruchám při dosahování vyvrcholení. Při generalizované poruše sexuální vzrušivosti bývají příčiny u mužů obvykle tělesného původu (například některé ze systémových onemocnění, jako je diabetes nebo hormonální porucha), u žen spíš původu psychologického (například po sexuálním traumatu u žen v dětství zneužívaných, u žen znásilněných a podobně). Každý tento stav přitom vyžaduje důkladné sexuologické vyšetření a následně farmakoterapii nebo psychoterapii poruchy.
Ve své ambulanci se však setkávám spíše s klienty, jejichž porucha sexuální vzrušivosti je dlouhodobá. Je tomu tak hlavně v případě žen. Zatímco u mužů lze poruchu vzrušivosti těžko zamaskovat - zkrátka proto, že erekce penisu je nutným předpokladem soulože a pokud chybí, tak ji muž předstírat nedokáže, u žen lze orgasmus předstírat celoživotně. Podle našeho posledního výzkumu sexuálního chování české populace 52 % žen uvedlo, že někdy v životě předstíraly orgasmus, dalších 14 % dokonce často a 2 % pokaždé. Pouze necelá třetina českých žen orgasmus nikdy nepředstírala. Ze stejného výzkumu přitom víme, že celkem 8 % žen je plně anorgastických a 5 % necítí celoživotně žádné sexuální vzrušení. Důvody, proč ženy předstírají orgasmus, jsou různé. Často je to kvůli tomu, že chtějí mít pohlavní styk co nejrychleji za sebou a jejich partner má tendenci styk prodlužovat až do jejich uspokojení. Když orgasmus zahrají, i jejich partner si dovolí ejakulovat. Jiné ženy ho předstírají proto, aby potěšily svého muže, aby se necítil nešikovný, další z toho důvodu, aby v očích partnera nevypadaly jako dysfunkční a spíše působily jako jejich vzory z hollywoodských filmů, které v této oblasti nikdy žádné problémy nemají. Právě hollywoodské filmy jsou častou příčinou sexuálních problémů. Když totiž mladí lidé začínají s pohlavním životem, nezřídka zjistí, že to celé probíhá jaksi jinak než v těchto filmech, kde obvykle dva vlezou do postele, chvíli se objímají a mazlí, pak spolu souloží pod peřinou a po chvíli oba společně dosáhnou orgasmu.
V reálném životě je však takový průběh milování spíše ojedinělý. Ve skutečnosti totiž lidé obvykle nedosahují orgasmu společně, ne vždy při souloži, klitoriálně vzrušivé ženy ho dosahují před stykem nebo po něm, někdy taky vůbec ne. Lidé se také často uspokojují pouze nekoitálně. Čím déle žena orgasmus předstírá, tím hůře je možné ovlivnit situaci terapeuticky. Pro mnohé manžele je těžko přijatelná představa, že i přesto, že považovali partnerský sex za kvalitní, jejich žena celoživotně orgasmus při milování pouze předstírala. Pro muže je to znejistění a rána pro jejich sebevědomí. Ženy se přitom zdráhají jim naznačit, že by potřebovaly jiný způsob dráždění, jiné aktivity. Mají obavy, že by jejich vztah toto přiznání nevydržel. Tím ovšem dál posilují bludný kruh a dál se posiluje jejich psychický blok. Pokud žena není schopná vzít zodpovědnost za svůj orgasmus do vlastních rukou, je pravděpodobné, že nebude sexuálně spokojená. Nachází pak uspokojení pouze při masturbačních aktivitách a partnerským se začne vyhýbat. Z hlediska sexuologického jsou trendy v této oblasti pozitivní. S nárůstem sebeuvědomění žen i s jejich sexuální a společenskou emancipací stoupá počet orgastických žen. V generaci babiček je více těch, které nezažily orgasmus, než v generaci současných žen. Souvisí to především se zvýšenou informovaností žen o sexuálních otázkách, o tom, na co mají při milování právo a jak ho naplnit.
Prof. PhDr. PETR WEISS, Ph. D., vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK. V Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN se zabývá zejména problematikou sexuálních dysfunkcí, deviací a transsexualitou. Přednáší sexuální psychologii na FF UK. Je autorem či spoluautorem řady knih - mimo jiné například publikací Sexuální deviace (nakladatelství Portál, Praha 2002) nebo Sexuální zneužívání dětí (nakladatelství Grada, Praha 2005) a více než 270 odborných článků.
