Neschopnost dosáhnout erekce bývá pro muže zlým snem. Zatímco u žen je sexualita podmíněna psychicky, u mužů biologicky, i proto vnímají neschopnost ovládat svůj penis jako potupu. Jednorázová porucha erekce může postihnout každého muže, pokud se stává pravidlem, je na čase ji řešit. Ale co na to muži? Jen deset procent z nich vyhledá pomoc odborníka, ostatní se snaží problém zažehnat sami - většinou koupí léků, které si obstarávají bez předpisu a bez lékařského vyšetření.
Není divu, že během čtyř let od uvedení Viagry na trh spolykali muži na celém světě 400 milionů zázračných modrých tablet, ani že za příslib erekce utratí pánové v České republice i přes deset procent platu. Neradi se totiž se svým problémem komukoli svěřují, často ani své partnerce. Neuvědomují si, že problém erekce bývá záležitostí páru a že nedostatečná otevřenost a vyhýbání se sexu mohou způsobit nejen partnerskou krizi, ale v některých případech i definitivní rozpad vztahu.
Kde je problém?
„Erektilní dysfunkce (čili neschopnost ztopoření penisu) je trvalá nebo dočasná neschopnost muže dosáhnout nebo udržet ztopoření penisu tak, aby mohl být uskutečněn pohlavní styk“ - tolik definice odborných knih. Na vině jsou převážně onemocnění, která postihují některé z nezbytných složek pro vznik erekce, jako cévy nebo nervy (cukrovka, vysoký krevní tlak, ateroskleróza), roli může hrát i špatný životní styl (kouření, alkohol, nadužívání léků) nebo psychika. Miliony mužů na celém světě byly ještě nedávno přesvědčeny, že jde o jejich osobní problém.
Erektilní dysfunkce není nutným příznakem stárnutí, ovšem s přibývajícím věkem narůstá. Neznamená to ale, že muž nemůže dosáhnout orgasmu nebo že je snad neplodný. „Příčiny problémů se ztopořením u mladších mužů bývají převážně psychogenního původu. Zásadní roli hraje úzkost, nezkušenost, přílišná motivace a zaměření na výkon. Muži středního a staršího věku selhávají častěji z důvodů, jejichž příčiny nacházíme spíše v tělesném původu.
Pro rozlišení psychogenních a organických problémů je možné použít jednoduché kritérium masturbačních a ranních erekcí. Pokud jsou tyto bezproblémové a muž selhává pouze v situacích partnerského sexu, jeho problémy jsou jistě psychického původu.
U organicky podmíněných poruch může být erektilní selhání velmi citlivým ukazatelem vážnějšího onemocnění. Právě tento fakt by měl vést muže k vyhledání odborné pomoci,“ myslí si psycholožka specializující se na sexuologii Laura Janáčková.
Pánské bariéry Jak už bylo řečeno, nepříjemnou situaci, kdy muž chce, ale nemůže, zná v České republice každý druhý. Alespoň to vyplývá z průzkumu agentury STEM/MARK zveřejněného před dvěma lety. Čím starší muž, tím více potíží. Více než polovina mužů mezi čtyřiceti a pětašedesáti lety v průzkumu přiznává, že trpí nějakou formou poruchy erekce, osmdesát procent z nich o tom nikdy s nikým nemluvilo. Místo aby se léčili, snaží se na sex zapomenout.
Sexuologové přitom tvrdí, že vyléčit nebo přinejmenším hodně upravit se dá díky dnešní moderní medicíně prakticky každá porucha erekce. „Význam samotné erekce bývá často přeceňován. Moderní metody umělého oplodnění bez jakékoli potřeby penisu a jeho erekce snižují význam soulože z reprodukčního hlediska.
Pro uspokojení většiny žen také penis v pochvě nehraje podstatnější roli. Výzkumy svědčí o tom, že pouze jedna desetina žen je vzrušivá především vaginálně a potřebuje soulož k dosažení orgasmu. Zbytek žen muž uspokojí spíše drážděním klitorisu.
Erektilní selhání má však v každém případě velmi destruktivní vliv na mužské sebevědomí. Jsou muži, kteří po jednorázovém náhodném selhání zpanikaří a ke každému dalšímu milování přistupují s úzkostí a nejistotou. Důsledkem bývá, že místo toho, aby spontánně prožívali milování s partnerkou, zaujímají roli pozorovatele, který pouze úzkostně sleduje, zda jeho erekce je už dostačující k pokusu o vniknutí do pochvy. Tato situace vede k tomu, že muž opět selhává a tím se bludný kruh uzavírá,“ popisuje sexuoložka.
Většina případů, kdy muž nedokáže dosáhnout erekce, sama odezní. Bývá důsledkem nevyspání, přepracovanosti a stresů. Pokud se ovšem potíže objevují opakovaně, neměl by muž váhat ani minutu a rovnou se objednat u androloga, sexuologa nebo urologa. Vyšetření je velice jednoduché, bezbolestné a pouze u malého počtu pacientů je ho potřeba doplnit dalším odborným vyšetřením. Praxe specialistů mluví jasně: čím dříve pacient přijde, tím snáz je jeho problém řešitelný.
Návštěva lékaře není ostuda, mnozí muži ji tak ale vnímají. Proč? „Ne vždy jde v takovém případě o strach, i když ani ten nelze zcela vyloučit. Prvotní zábranou bývá zpravidla ostych nebo stud. Muži si obecně neradi připouštějí, že by mohli být ,nemocní’, v souvislosti s poruchami erekce pak dokonce ,nemohoucí’. Přidá-li se ještě strach (přinejmenším z rakoviny prostaty), začínáme se až nápadně podobat pštrosům. Hlavu do písku a nevidět neslyšet,“ říká psycholog Petr Šmolka, odborník na partnerské vztahy.
Dámský takt Při „skrývání“ svých problémů s erekcí si muži často neuvědomují, že způsobují problémy nejen sami sobě, ale že ubližují i svojí partnerce a pomalu vyvolávají mnohdy dramatickou partnerskou krizi. Nevědí, že racionálním přístupem k problému se v očích žen jinak nesníží. Co jim ovšem žena neodpustí je to, když na sex úplně rezignují, což není nutné! „Partneři v takovém případě mohou využít některou z technik, která nevyžaduje ztopořený mužský úd, nemluvě o tom, že u řady párů může být záměna sexuálních praktik vítaným zpestřením sexuálního života.
Muži mohou být příjemně překvapeni, kolika ženám se líbí uspokojování ústy, tedy orální sex,“ myslí si sexterapeutka Laura Janáčková. Psycholog Petr Šmolka jí oponuje. Podle něj panují mezi muži, kteří rádi vymění klasický sex za jinou sexuální praktiku, značné rozdíly: „Rozeznáváme dva typy mužů - naivní optimisty a rezignované pesimisty. Naivní optimista se opakovaně snaží dokázat, jaký že je ještě ,jura’. Nespokojí se s nekoitálními praktikami; důkazem mužnosti je pro něj pouze imise. Tedy právě to, čeho není schopen. Frustrovaná partnerka přistupuje k dalším pokusům s oprávněnými obavami, někdy hledá vinu sama u sebe. Rezignovaný pesimista se už ani nepokouší; někdy dokonce naznačuje, že ,chyba není na jeho straně’. Pak hrozí, že čipernější partnerka si za pomoci nějakého externisty ověří, že ona je v pořádku.“
Jeho slova potvrzuje i devětatřicetiletá Kateřina: „Děti už byly velké, nevyžadovaly tolik pozornosti. Těšila jsem se, že budeme mít s manželem víc času sami pro sebe, ale on jako by o mě náhle přestal mít zájem. Debatám o sexu se vyhýbal, na moje poznámky nereagoval. Říkala jsem si, že už ho asi nepřitahuju, mísil se u mě pocit bezmoci a vzteku s výčitkami vlastní neschopnosti přimět ho alespoň ke komunikaci. Trápila jsem se otázkami, zda má či nemá milenku, přemýšlením, co a kde jsem udělala špatně. Jednou jsem vnitřně toužila se mu pomstít, podruhé jsem ze zoufalství, že náš vztah nefunguje, brečela do polštáře.
Teprve když jsem se po roce rozplakala před ním a řekla, že už takhle dál nemůžu a že naše manželství stejně nemá smysl, přiznal, že má problémy.“ Právě absence komunikace je podle psychologa Petra Šmolky základním prohřeškem proti bezproblémově fungujícímu vztahu. „Znám ze své ordinace případ, kdy muž řešil své potíže pokoutním nákupem moderních modrých pilulek, před výrazně mladší manželkou ale vše tajil.
Během dvou let se mu podařilo rodinu finančně zruinovat. Paradoxem je, že jeho žena jej považovala za tak sexuálně náruživého, že jí bylo ,jasné’, že vše utratil za milenky. Nikdy nepřiznal, že o milenky opravdu nešlo. Až po rozvodu se dozvěděl, že jí se stejně vždy nejvíc líbilo mazlení a styk už pak ,kvůli němu’ nějak přetrpěla.“
Odborník v tomto případě radí jasný a věcný přístup k problému, a to ideálně hned, jakmile se objeví. Žena by podle něj měla taktně, ale pevně trvat na tom, aby s ní manžel o svém problému mluvil a aby navštívil lékaře. Jako nejvhodnější se jeví říci něco ve smyslu: „Asi bychom s tím něco dělat měli, za návštěvu doktorů nic nedáme. A i kdyby! Vždyť ty máš tak šikovné ruce...“
S jeho přístupem souhlasí i sexterapeutka Laura Janáčková: „Ženy by měly být chápající, vstřícné, měly by ukázat svým mužům, že dosahují orgasmu i bez penisu v pochvě a že návštěva odborníka je v případě opakovaného selhání nutná - už jen proto, že může být signálem vážnějších zdravotních potíží: vysokého cholesterolu a krevního tlaku, pokročilého kornatění cév, cukrovky.“ Naprostá většina žen podle odborníků reaguje na problémy svých partnerů s erekcí vstřícně a s pochopením, jejich empatie by neměla vést k oddalování návštěvy lékaře.
Protože se porucha erekce týká páru, ideální je jít na vyšetření s partnerkou.
MOŽNOSTI LÉČBY
Změna životního stylu V mnoha případech je zásadním krokem. Skoncujte s kouřením, pitím alkoholu. Najděte si čas na sport, zajímejte se o zdravé stravování.
Tablety Jde o užívání tablet například Viagra, Cialis nebo Levitra. „Tyto léky je možné získat na lékařský předpis a jsou schopné skutečně pomoci až 80 % mužů s vážnou erektilní poruchou. S těmito preparáty však nelze srovnávat Arginmax a jiné potravinové doplňky, které fungují pouze jako placebo, i když jejich cena je srovnatelná se skutečně účinnými léky,“ varuje doktorka Laura Janáčková.
Injekce Injekci s léky si aplikuje muž sám asi čtvrt hodiny před souloží. Erekce trvá několik desítek minut až hodin. Je dostupná po vyšetření u lékaře.
Podtlakové přístroje Neboli vaukové pumpy fungují na následujícím principu: na penis se nasadí plastový válec, ze kterého se vývěvou odsává vzduch a tím vzniká podtlak, který vede k nasátí krve do topořivých těles. Pak se nasadí pružný kroužek, který erekci udrží.
Hormonální léčba Používá se u pacientů se sníženou hladinou mužských pohlavních hormonů a u těch, u nichž je vyloučena možnost onemocnění karcinomem prostaty. Chirurgická léčba Jedná se buď o cévní operaci nebo endoprotézu. Ta ovšem patří k nejnáročnějším metodám léčby a přistupuje se k ní pouze tehdy, pokud jiná léčba nezabere. Alternativní metody Protože erekce může souviset s nerovnováhou těla a ducha, jako možnost léčby můžete vyzkoušet akupunkturu, aromaterapii, homeopatii, jógu či léčebné masáže.
