Potkáme ho. Třeba se do něj i zamilujeme. Chceme, aby to fungovalo. Cítíme vzrušení, toužíme, čekáme, až „to“ přijde. A pak? Zklamání?! Proč, když byl tak sladký, pozorný, sexy? Citově nám, možná, odpovídal, ne však fyzicky! Připadá vám to nesmyslné? Tak jste se s takovou situací ještě osobně nesetkala – zaplať pánbůh… Jenže pořád okolo krouží, mrška. Pak slýcháváme stížnosti následujícího charakteru:
City bez sexu, sex bez citu
„Svoji partnerku miluju, ale v posteli nám to absolutně neklape. Přitom v běžném životě si rozumíme. Máme stejné názory, zájmy, postoje. Sex je ale kámen úrazu.“ Není pak divu, že se intimní život stává jakousi „přítěží“, problémem, se kterým se snažíme vyrovnat. Smutné je to, že pokud jsou fyzické rozdíly nebo pohled na sexualitu opravdu markantně rozdílné, je pouze raritou, aby partnerství dosáhlo klidu a spokojenosti. (A teď si představte to zklamání, když se s milováním z nějakého důvodu čeká až do svatby. Měl by se vystavovat vratný certifikát na manžela/manželku po svatební noci. Dneska je v záruce každá blbina… Škoda, že ne tohle.)
Problémy tedy mohou nastat, když:
- si s partnerem fyzicky nevyhovujeme Příliš těsné vaginy proti obrovským penisům a svazující vášeň dopadající na psychiku člověka. Nepopíráme. Někomu opravdu může vyhovovat praktika fistingu, během níž klín jeho partnerky vezme za vděk rukou popř. oběma – a na ničem jiném záležet nebude. Malý penis? No a co? Když se ani jeden partner necítí méněcenný nebo odstrkovaný, je všechno v pořádku.
Co dělat? Pokud fyzické rozdíly nejsou příliš velké, snažit se o přizpůsobení sexuálního chování – výběr vhodných poloh a praktik.
Určité praktiky nemusí vyhovovat oběma
- máme rozdílné požadavky na frekvenci a četnost intimních setkání Kolik je hodně? Jednou týdně? Měsíčně? A proč bychom se milovaly ráno navzdory našemu odporu vůči nevyčištěným zubům a plným močovým měchýřům? Jenom proto, že po tom on baží? Sexuální rytmus se sladit dá, pokud se na tom oba partneři dohodnou. Je strašně liché od milované osoby slyšet: „Já s tím nic neudělám, mám na to prostě chuť, a ty jsi snad frigidka, nebo co, protože dvakrát denně je málo." Pokud se ze strany protějšku nedočkáme náznaku kompromisu nebo chuti na situaci nic změnit, náprava přijde velmi těžko.
Co dělat? Promluvit si o svých pocitech a nechuti k sexu s odborníkem a pokusit se společně s partnerem najít kompromis – zlatou střední cestu.
- vyžadujeme podobný přístup, jako máme my samy (romantiku či přísné sexuální praktiky, které se protějšku nemusí líbit) Již jsme naťukli fisting, můžeme u něj pro příklad zůstat, i když i ten se v českých ložnicích stává čím dál žádanější. Nicméně jeden ho chce, druhý ne. Aktivní partner naléhá, pasivní možná podlehne přesvědčování, a i přes nevoli dovolí to zkusit. Cítí se špatně, touží jen vyhovět druhému, nemá ze situace dobrý pocit. Pak se buď jeho postoj změní, anebo ho ještě více utvrdí v tom, že nic takového praktikovat nechce. Jenže tím to nekončí, když ten, který nedostal, co chtěl, naléhá dál. A submisivní jedinec si připadne jako „využitý“.
Co dělat? Čím více náš sexuální styl odráží přání partnera, tím si s ním pochopitelně více rozumíme. Špatné řešení je, totálně ho přizpůsobit druhému. V ideálním případě se vytváří styl složený z obou dvou. Stačí jen chtít, poslouchat, v něčem ustoupit, něco si prosadit.
I sexuální přitažlivost časem vyprchává
- zjistíme, že přes předchozí sympatie vyhořela jiskra vášně Je totiž možné, že jsme si partnera idealizovaly, nebo nám jen zmizela jiskřivost, chemie, protože místo toho, aby se vztah posiloval, přicházíme na další a další chyby a nesrovnalosti. Přestáváme si rozumět a každý jsme „někde jinde“. „Zklamané“ sympatie logicky vedou k ochabnutí libida, neboť city, pocity a stav mysli se v našem sexuálním chování odráží jako zrcadlo. (A pak to intimní soužití stojí za starou bačkoru.)
Co dělat? Je třeba zjistit, zda chemie zmizela úplně, nebo se jen odmlčela z důvodu našich nevyjádřených pocitů. Nejdříve tedy proveďme analýzu a odhalme pravý důvod, teprve pak jednejme. Třeba pokynutím hlavy na rozloučenou...
Z předchozího je tedy více než jasné, že krása není všechno a i sexuální chemie nemá bezedné dno. Ponechme si ale iluze, že kdyby se k nám přiblížil Ronaldo, David Beckham nebo Brad Pitt, sex s nimi by za to stál. Nebo ne?
