Název jí dal bůh plodnosti Priapos, kterého Řekové vybavili do života pod Olympem lechtivou historkou. Vztahuje se do dob trojské války. Héra nedokázala Afroditě odpustit, že jí dal Paris přednost. Ani zpustošení Paridova rodného města Tróji a hrdinova smrt uraženou bohyni neuspokojily, a tak se rozhodla Afroditě pomstít. Když bohyně lásky otěhotněla s Dionýsem, proklela Héra jejich budoucí dítě ještě v lůně matky: bude to ohavný a slabomyslný skřet, který nikdy nedosáhne sexuálního ukojení! Stalo se. Priapem pohrdli i bohové, a svrhli ho na Zem, kde našel útočiště v tolerantní Bakchově družině. Šeredovi však nechtěly být po vůli ani jinak poživačné nymfy. Tak se jednou v noci nešťastný a neukojený zoufalec připlížil ke spící nymfě Lotis. Když se jí však hodlal zmocnit, zahýkal hlasitě osel. Priapos se polekal, v mžiku přišel o erekci, Lotis se vzbudila a prchala. Když už ji Priapos doháněl, proměnili ji bohové v leknín, aby ji náruživec nemohl obtěžovat. A tak Priapos nikdy neukojil svou touhu, zatímco jeho pyj se vzrušením a touhou stále zvětšoval a neochaboval...
Proto bývá zobrazován jako starší muž s úrodou v klíně a s olbřímím pyjem. Jako bůh plodnosti ve světě rostlinném i animálním má moc nad veškerou tělesnou láskou. Ochraňuje i vinohrady, včelaře, sadaře a dobytek. Proto zemědělci umisťovali v zahradách a na polích jeho sochy, aby zastrašovaly ptáky – dnešní ohavní sádroví trpaslíci jsou prý jejich připomínkou.
Jak vzniká
Na rozdíl od legendy nesouvisí erekce u priapismu s pohlavním vzrušením nebo podrážděním. Lékaři vlastně přesně nevědí, proč k ní dochází. Jisté je, že jde o poruchu párových topořivých těles (penis obsahuje i třetí, nepárové topořivé těleso, o kterém se zmíníme později), trochu připomínajících houbu. Při běžné erekci do nich začne rychle proudit krev, jejíž náhle rostoucí objem utlačuje drobné žíly tak, že ji nemohou odvádět. Ta se hromadí v penisu, až napne vazivovou blánu na povrchu topořivých těles. Vzroste tlak uvnitř těles, penis se narovná, močová trubice rozšíří a ejakulát má volnou cestu. Po vyvrcholení se stav vrátí k normálu. U priapismu však zůstanou žíly odvádějící krev z topořivých těles trvale uzavřeny. Erekce je tuhá, velmi bolestivá, typická tvrdou horní stranou penisu, měkkou dolní stranou a žaludem. Jde o patologický stav vyžadující lékařský zásah. Čím později k němu dojde, tím horší bývají následky a problematičtější léčení. Priapismus byl popsán v každém věku, nejčastěji se však vyskytuje u mužů mezi čtyřicítkou a padesátkou.
Co přesně tuto poruchu způsobuje, není známo. Může k ní však dojít i druhotně, po úrazu pánve nebo penisu či při onemocněních se zvýšenou krevní srážlivostí (leukémie, srpkovitá anémie). Bývá i vedlejším účinkem při užívání antidepresiv, návykových látek (marihuana, alkohol, kokain), léků na snížení krevního tlaku nebo na stabilizaci hormonálních nerovnováh. Priapismus lze vyvolat i nadměrnou lokální aplikací afrodiziak (masti, emulze) na penis.
Jak se léčí
Postup je buď konzervativní, kdy se penis chladí ledovou tříští (do 12 hodin od vzniku potíží), případně se přebytečná krev z penisu odsaje injekční stříkačkou a aplikuje se adrenalin. Při horším průběhu je postup chirurgický, kdy lékař nařízne vazivový obal těles, čímž dojde k jejich „odkrvení“. Další chirurgickou možností je potom dočasné propojení postiženého žilního řečiště se zachovalým krevním systémem u třetího, nepárového topořivého tělesa.
Pokud se priapismus řeší včas, bývá úspěch léčby je velmi vysoký a nedochází k žádným změnám na cévách topořivých těles. Při prodlení dojde v penisu k místnímu snížení kyslíku, které se projeví postupným odumíráním buněk a následně tkání. Důsledkem může být doživotní neschopnost erekce, ale také gangréna penisu, již vyřeší pouze amputace. Pokud tedy muž zjistí, že se ocitl v nezáviděníhodné situaci nebohého boha plodnosti, je na místě potlačit obavy z přihlouplých úsměvů okolí a co nejrychleji zamířit k lékaři!
zdroj: http://nemoci.vitalion.cz, www.doktorka.cz, wikipedia.cz
